Esperanto

Esperanto

Esperanto je plánový jazyk sestavený z mezinárodních slov (většinou původu románského), s jednoduchou mluvnicí (vzorem byla angličtina) a volnou větnou skladbou (podle slovanských jazyků), pravidelné odvozování slov zase připomíná jazyky mimoevropské. Např.: Profesoro de historio organizis ekskurson de studentoj el gimnazio al arkeologia muzeo = Profesor historie zorganizoval exkurzi studentů gymnázia do archeologického muzea. Cílem je usnadnit dorozumívání mezi národy.

Esperanto zveřejnil v roce 1887 ve Varšavě zdejší oční lékař Ludvík Lazar Zamenhof (1859-1917), nejdříve v ruštině, své mateřštině, poté v polštině, němčině a angličtině. Podepsal se pseudonymem Dr. Esperanto (= doufající), který záhy přešel na název jazyka. Jazyk se nejdříve šířil v Rusku a Německu, poté ve Francii, kde se konal v roce 1905 první světový kongres esperanta. Ty se pak konají každoročně. Byla založena Akademie esperanta a Světový esperantský svaz (UEA - Universala Esperanto-Asocio), který sdružuje dnes kolem 70 národních a 50 zájmových svazů. Esperantisté založili Akademii věd San Marino (1983) a Akademii Comenius ve švédské Uppale (1986). Esperantská muzea a knihovny jsou ve Vídni, Nantes, Aalen, Rotterdamu, Chaux-de-Fonds, Samarkandu, San Pablo de Ordal, Londýně, České Třebové. UEA má ve světé kolem 1900 delegátů, kteří poskytují esperantistům informace a pomoc, např. při cestování. Mládežnická esperantská organizace TEJO každoročně zveřejňuje seznam 900 adres esperantistů, kteří po předchozí domluvě poskytují členům této organizace levné ubytování na cestách. Esperantskou virtuální knihovnu na Internetu s četnými dalšími informacemi najdete na adrese www.esperanto.net/veb/

Relativní snadnost esperanta je založena na mezinárodní slovní zásobě, pravidelné mluvnici a pravidelném odvozování. Zřetelnost esperantské výslovnosti zajišťuje použití pouze základních samohlásek (a e i o u), pravopis je fonetický čili podle zásady "piš, jak slyšíš". Základních slov (slovních kořenů) používá esperanto kolem 20 tisíc, odvozenin na 100 tisíc, avšak pro běžné dorozumění stačí kolem 500 až 800 nejdůležitějších slov - systém předpon a přípon umožňuje vytvořit z nich zhruba 5 tisíc odvozenin. Každé podstatné jméno končí v základním tvaru na -o, přídavné na -a, příslovce na -e a sloveso na -i. Podstatná a přídavná jména přijímají v množném čísle koncovku -j, ve 4. pádě navíc v obou číslech -n. Slovesa mají v každém čase pouze jeden tvar, osoby se vyjadřují pomocí zájmen podobně jako např. v angličtině. Přítomný čas má koncovku -as, minulý -is, budoucí -os, podmiňovací způsob -us a rozkazovací -u. Příčestí činná vyjadřují přípony -ant-, -int-, -ont-, příčestí trpná přípony -at-, -it-, -ot-. Těchto 11 koncovek a 6 přípon stačí na vyjádření všech mluvnických vztahů (angličtina jich má ještě méně, protože tvarově nerozlišuje základní slovní druhy: work = práce, pracovní, pracovat). V esperantu vycházejí překlady i náročných uměleckých děl (Don Quijote, Hamlet, Božská komedie). V roce 1995 byla organizace esperantských autorů a překladatelů přijata do mezinárodního PEN-klubu, čímž bylo esperanto uznáno za vyspělý literární jazyk. Odborná literatura vychází v esperantu také, i když za uměleckou pokulhává, což je ovšem u rozvíjejících se jazyků běžným jevem (je to vlastně nejmladší literární jazyk).

Podkategorie