de ESPERANTISTA KLUBO en BRNO
2 - 1999
Periodický zpravodaj Klubu esperantistů v Brně
9.
sjezd Českého esperantského svazu v Táboře ve dnech 15.-17. října 1999 zvolil do čela naší organizace Věru
Podhradskou, členku našeho klubu. Poprvé ve stoleté historii esperantského
hnutí u nás stojí v čele žena, která nás navíc povede do dalšího století.
Dalšími členy vedení byli zvoleni Zdeněk
Heiser, Petr Chrdle, Lucie Karešová, Květa Krajíčková, Jindřich Ondráček a Jan
Řepa. Do kontrolní skupiny byli zvoleni Vlastimil Kočvara, Josef Hron
a Libuše Krejčí. Slavnostním okamžikem bylo vyhlášení nových čestných
členů: Jiří Karen, Vlastimil Kočvara, Kurisu Kei, Zdeněk Pluhař, Josef
Rumler, Jarmila Rýznarová a Jiří Vychodil. Jejich životopisy, stejně
jako ostatních čestných členů, vyšly ve sjezdové knize, kterou dostali
účastníci (cca 115 osob). Součástí sjezdového jednání byly zprávy o činnsti v
uplynulém období od 8. sjezdu (1996), bohatá diskuse, převážně o činnosti
našich klubů, páteční debata o světovém kongresu esperanta v Berlíně, sobotní
taneční zábava s tombolou a nedělní procházka městem s výkladem v esperantu. Za
dobrou přípravu sjezdu nutno poděkovat místním esperantistům, především MVDr. Františku Rytířovi, který získal
pochopení jednak v ubytovně Integrované střední školy služeb a řemesel, v jejíž
stravovně jednání sjezdu probíhalo (velice ochotně pomáhala vedoucí ubytování
paní Hana Nováková), jednak u táborského starosty, který poskytl zdarma
autobus na nedělní výlet po městě a jehož zástupkyně ing. Jana Horská
pozdravila sjezd a vyjádřila přání uspořádat v Táboře v roce 2001 světový
kongres esperantistů-železničářů (IFEF).
Jak
jsme vám sdělili již minule, změnili jsme peněžní ústav pro vedení našeho účtu.
Tím se také poněkud změnil způsob účtování. Ve výpise nám banka neuvádí jméno
plátce, částky členských příspěvků jsou
stejné, je proto zapotřebí, abyste při úhradách uváděli jako variabilní
symbol své členské číslo, pod kterým vás vedeme v evidenci a které máte
uvedeno v pravé horní části adresního štítku. Výše členských příspěvků na rok
2000 zůstává nezměněna, tedy:
kategorie
A (výdělečně činní): 250,- Kč (= 200,- ČES + 50,- EK Brno)
kategorie
B (studenti, důchodci): 140,- Kč (= 100,- ČES + 40,- EK Brno)
kategorie
D: 90,- Kč (z toho 50 Kč pro ČES, 40 Kč pro EK Brno)
Budeme
vám velmi vděčni, když svůj příspěvek uhradíte co nejdříve. Umožníte nám tak
využít slevy, která platí pro kluby a místní skupiny, které poukáží svazové
příspěvky do konce roku.
Josef
Rumler zemřel 1. listopadu 1999 ve
věku 77 let (nar. 22.7.1922). Významný český básník a překladatel z polštiny
věnoval posledních 20 let svého života tvorbě v esperantu. Do esperantské
literatury se zapsal básní Lasta ĉevalo (Poslední kůň) a četnými
překlady českých básníků, vydávané především v brazilském literárním časopise
Fonto. Jeho posledními pracemi jsou překlady Máchova Máje a Erbenova Štědrého
dne, v nichž předvedl odlišnou překladatelskou metodu, než se kterou
pracoval dřívější překladatel Tomáš Pumpr. Čtenáři české poezie znají Rumlerovy
sbírky Vynášení houslí (1970), Hrnek ranního mléka (1973), Výstup
na horu Říp (1978) a Líbánky s češtinou (1995), překlady polských
autorů (Žeromski, Strug, Sienkiewicz, Pytlakowski, Dambrowska), předmluvy a
doslovy k českým vydáním Máchy a dalších
autorů, především Jaroslava Havlíčka. S jeho básní se můžete setkat i v
učebnici stylistiky pro studenty pedagogických fakult (1987). Přes dvacet let
svého života prožil jako redaktor nakladatelství Čs. spisovatel (1952-1974).
Prof.
RNDr. Ing. Jaromír Šikula, CSc,
botanik a člen našeho klubu, oslavil v letošním roce 75 let. Svá jubilea
oslavily i členky Jarmila Malá, Marta Lorková a Věra Podhradská.
Gratulujeme!
82.
světového kongresu esperanta v Berlíně
(31.7.-6.8.1999) se zúčastnilo 2700 osob z celého světa v kongresovém centru na
Kantově ulici (někdejší západní Berlín). Mezi účastníky byla řada univerzitních
profesorů, včetně nositele Nobelovy ceny Richarda Seltena. Současně probíhalo
vždy několik přednášek a jednání v různých sálech, např. debaty s členy
esperantské akademie, přednášky o esperantu na internetu, odoborné přednášky
tzv. kongreové univerzity, seminář Nitobe v angličtině pro neesperantské
odborníky o problémech mezinárodní komunikace, semináře o aplikaci esperanta v
jednotlivých oborech. V knihkupectví s 1700 esperantskými tituly probíhaly
dvakrát denně autorské půlhodinky, ve kterých autoři představily své novinky,
většinou vydané těsně před kongresem, např. historický román Anny Löwenstein La
ŝtona urbo (Kamenné město) či dosud největší esperantký slovník Esperanto-Deutsch
od dr. Krauseho. Mezi zajímavými novinkami překladové literatury se objevil
Goethův Faust (Faŭsto), Doylův Pes baskervillský (La
ĉashundo de la Barkerviloj) či první překlad z Karla Maye La
liberigo (Osvobození). Večery byly věnovány koncertům a divadlu (La eta
princo de Saint-Exupéry).
Další
tři mezinárodní akce proběhly na našem území v době prázdnin. Týden před světovým kongresem se v Karlových Varech
uskutečnil kongres SAT (Beznárodní esperantský svaz) se 178 účastníky z 27
zemí. Přednášky se týkaly sociálních problémů, např. osudem bezdomovců, práce s
mentálně postiženými, otázkou spravedlnosti vůči vrahům, odborářskými problémy,
apod. Bohatý byl i kulturní program. Tato organizace má velikou zásluhu na vydání
dosud nejprestižnějšího esperantského slovníku Plena Ilustrita Vortaro,
jehož přepracované vydání připravuje do tisku. V téže době se v Opavě sešli na
své konferenci esperantisté-lékaři (47 osob z 12 zemí) s tématem "Základní
zdravotní péče a léčení pracovních nemocí" (30 přednášek). Samozřejmě se
diskutovalo i o lékařské terminologii a literatuře v esperantu. Týden po
berlínském sjezdu se v Karlových Varech sešli esperantští učitelé (55 osob),
představili nový americký video-kurz esperanta, anglický kurz esperanta pro
děti (tzv. Urso-kurso čili Medvědí kurz) a projekt Interkulturo na internetu. V
tomto projektu figuruje virtuální škola Tibora Sekelje (známý esperantský
cestovatel), kresba budovy, jejíž třídy představují pět kontinentů, v každém
světadílu jsou pak přihlášeny skutečné třídy, kolektivy dětských esperantistů
(cca 35 přihlášených kolektivů). Děti si budou vzájemně posílat dopisy ze třídy
do třídy, informovat se o životě ve své zemi a svém světadílu.
Giorgio
Silfer, významný italský spisovatel
píšící esperantem, navštívil počátkem listopadu Brno a setkal se v naší
klubovně s několika brněnskými esperantisty (profesně se zabývá pomocí zemím
usilujícím o vstup do Evropské unie v rozdělení státu na kraje). Informoval o zvýšeném zájmu o esperanto v
intelektuálních kruzích po roce 1990 (Umberto Eco, univerzitní kurzy, četné
disertační práce na esperantské téma) a o své snaze založit esperantskou
Společnost (Civito), jakousi duchovní federaci, jejímiž republikami by byly
dnešní esperantské organizace a občany jejich členové.
|
NÁVŠTĚVA
Z FRANCIE
Manželé
Pichotovy z Francie se svou malou dcerkou objeli v obytném voze taženém koníkem
celou Evropu. Ve středu 8. prosince je očekáváme v naší klubovně, kde své
zážitky budou líčit
v esperantu. Již navštívili esperantisty v Opavě i v jiných městech
našeho státu, pokud našli ubytování i pro svého čtyřnohého přítele.
Domácí
slovník esperanta (HEJMA VORTARO)
je
nejnovější novinkou na esperantském knižním trhu. Existuje řada smíšených
esperantských manželství (manželé jsou odlišné národnosti), kde se v domácnosti
mluví esperantsky i s dětmi, avšak v dosavadních obecných slovnících chyběly
často výrazy v domácnostech nejvíce používané. Tuto mezeru se snaží zaplnit
nový slovník s překladem do 13 jazyků. Čeština mezi nimi není, ale přesto bude
možné zapracovat slovní zásobu tohoto slovníku i do česko-esperantkých
slovníků.
Ivo
Lapenna (1909-1989), jedna z nejvýznamnějších osobností světového esperantského
hnutí, by se letos v listopadu dožil 90 let. U této příležitosti byla vydána
vzpomínková kniha o jeho životě (Memorlibro pri Ivo Lapenna), která představuje
eseje napsané na jeho počet.
Odesílatel:
Klub
esperantistů v Brně
Miroslav
Malovec
Bosonožská
15/10
625
00 Brno
KLUBOVÉ
PROGRAMY
Každou
středu od 18.00 hod v klubovně Občanského klubu městské části Brno-střed,
Starobrněnská 15.
Septembro
1999
1.9.
Mgr. Z. Hršel Planoj kaj intencoj por 2000
8.9.
M. Malovec Universala Kongreso en Berlino
15.9. V. Podhradská Esperanto en
Irlando
22.9.
Mgr. M. Picková IKUE-kunveno en Kroměříž
29.9. J. Handlová Impresoj el Irlando (kun diapozitivoj)
Oktobro
1999 je la 18,30 horo
6.10. Mgr. Z. Hršel: Bibliografio kiel afero aventura
13.10.
Věra Podhradská Somera Esperanto-Tendaro 1999
20.10. Marta Lorková Patrino Tereza - virino de la nuna jarcento
27.10. Mgr. Milena Picková En Gliwice internacie
Novembro
1999
3.11. Adolf Veselý: Impresoj el SAT-kongreso en Karlovy Vary
10.11. M. Malovec Rezultoj de nia 9-a kongreso en Tábor
17.11. Mgr. Z. Hršel Iom pri la kulturo de Afriko
24.11. J. Handlová Ekskurso surpriza (sen diapozitivoj)
Decembro
1999
1.12. V. Podhradská: Nia junularo iam kaj nuntempe
8.12. Le Pichon, Laurent, Gudule Tra Eŭropo en ruldomo kaj ĉevalo
15.12. M. Lorková Venos Kristnasko
Januaro
2000
5.1. Mgr. Z. Hršel Enkondukaj vortoj por la jaro
2000
12.1. F. Frýbert: Pri esperantistaj radioamatoroj
19.1. M. Malovec Faraono Ramseso la Granda
26.1. M. Lorková Patrino Tereza, 2-a parto
Februaro
2000
2.2. J. Handlová Parizo kaj kasteloj ĉe Loaro
9.2. M. Klimentová Kiel helpi al sia sano
16.2. V. Podhradská: Mistero de bula fulmo
23.2. Mgr. Z. Hršel Ellernu! - 1
Marto
2000
1.3. M. Malovec Hanibal antaŭ la pordegoj
8.3. M. Lorková El diversaj korboj
15.3. Mgr. M. Picková Esperanto en enciklopedioj
22.3. Mgr. Z. Hršel Ellernu! - 2
29.3. J. Handlová Turkaj impresoj
DOUČIT
SE ESPERANTU!
Úspěšný esperantský básník a publicista
Kurzens položil v letech třicátých esperantistům otázku: Není esperantská literatura útočištěm
(rifuĝejo) pro ty, kteří, neschopni veřejné činnosti ve vlastním národě,
nemohou žít bez publicity? Není esperantský literární život útočištěm méně
schopných?
Nám Čechům nezní taková bolestná otázka
cize. Je nějak velmi obdobna otázce, již kdysi předkládal národu Schauer v
prvém čísle Času ve svých trpce proslulých "Dvou otázkách". Stojí-li
za to, aby český národ budoval si vůbec vlastní kulturu? Nebylo by účelnější
splynout s kulturou německou?
Ač je to paradoxní, takové otázky
znamenají, že kulturní úroveň kolektivu, jemuž se předkládají, je už vysoká.
Jejich nihilismus je zdánlivý. Čechům přece tehdy ani nenapadlo vzíti
Schauerovu otázku vážně. A otázka Kurzensova byla položena v Literatura Mondo,
v listě, který se nevěnoval už Esperantu jako zjevu hodnému zájmu, ale
esperantské literatuře, protože ta už má všechny znaky pravého umění.
Esperantisté - to byla v té době už
skutečná společenská skupina lidí různých národností, která si vytvořila
nadstavbu umělecké literatury. Jejím znakem není kosmopolitismus, nýbrž
vzájemná úcta mezi různými národy, kteří právě pomocí Esperanta chtějí ukázat
své odlišnosti a svérázy. A tato nadstavba působí zpětně na svůj reálný
substrát tak, že národní svéráz nestírá, ale zdůrazňuje.
Tak se vytvořila prvá esperantská
literatura. Žije plejáda básníků a prosaiků píšících Esperantem, protože musí
mluviti k tomu zvláštnímu, ale skutečnému kolektivu lidí ze všech zemí, kteří
se dívají vzájemně přes hranice, ne aby vytvořili jeden světový národ, ale aby
poznali a zachovali právě odlišnosti mezi národy. A aby usnadňovali vzájemné
poznání mezi různými národy.
Ta esperantská literatura je už dosti
rozsáhlá. A má dosti čtenářů. Ale ne tolik, kolik by potřebovala. Mezi
esperantisty je příliš velký počet těch, kteří zůstali v znalosti jazyka na
počátečním stupni. Jim je skutečná esperantská literatura těžko přístupná.
Proto se ozývá vždy znovu heslo: Doučit
se Esperantu! Podaří-li se zorganizovati propagandu obrácenou k esperantistům,
aby se učili Esperantu tak, že dospějou k dokonalosti v jeho užívání, bude brzy
tolik čtenářů esperantské literatury, že z jejich potřeby vyrostou noví básníci
a prosaici.
Úkolem takových kursů jako v Doksech a
v Rožnově je právě usnadňovat a umožňovat studium jazyka jak začátečníkům tak
pokročilým esperantistům. Že obdobné instituce existují v různých zemích, to je
důkazem, jak situace Esperanta je všady obdobná, a jak potřeba prohloubení
jazykového studia je cítěna všeobecně. Doučovat se Esperantu, to je dnes také
jednou z hlavních cest ke konečnému vítězství naší myšlenky, k masovému užívání
Esperanta.
Proto patří všem účastníkům naší koleje
náš upřímný dík. Všichni spolupracují na díle mezinárodního pokroku.
S.K.
(Stanislav Kamaryt en N-ro 5 de
Verda Voĉo, informa, instrua kaj amuza bulteno de SKE de Doksy, 4.8.1951)
Co je projekt INTERKULTURO
a Virtuální škola Tibora Sekelje?
Cílem
tohoto projektu je umožnit dětem z různých světadílů a zemí vyměňovat si
informace o své kultuře a vzájemně se tak poznávat za pomoci esperanta. Slouží
k tomu Virtuální škola Tibora Sekelje na internetu, nazvaná podle významného
esperantského cestovatele a spisovatele z Jugoslávie (1912-1988), který po sobě
zanechal řadu cestopisů o zemích a národech celého světa. Když si otevřete
internetovou stránku http://lps.uniroma3.it/kler/, objeví se před Vámi budova
školy a pod ní uvítání ve 47 jazycích světa.
Kvazaŭlernejo Tibor Sekelj
|
Dalším
krokem se dostanete do vnitřní části školy, kde jednotlivá oddělení představují
světadíly a v nich země a školní třídy, které se přihlásily do projektu.
Uprostřed školy je velká knihovna s čítárnou a jazykovou laboratoří. Ve škole
nechybí ani ředitelna a sborovna.
Není podmínkou účasti mít přístup na
internet, i když je to samozřejmě výhodné, protože elektronická pošta je mnohem
rychlejší než pošta tradiční.
Děti mohou ve svých třídách vystavit
své práce nebo představit svou zemi, národ a národní histotrii, mohou si však z
třídy do třídy také posílat dopisy, dotazy a informace. Doporučená témata pro
vzájemné poznávání jsou např. kultura stravování, zdvořilostní fráze, způsob
oblékání, tradiční svátky, chov zvířat, umění, sport apod.
Tímto projektem přispívá esperantské
hnutí k mezinárodní a mezikulturní výchově mladé generace na prahu nového
tisíciletí, kdy je svět stále zmítán mnoha konflikty národními, rasovými a
náboženskými, protože lidé neznají nebo nechápou
jiné
kultury a jiné tradice. K toleranci a vzájemnému respektování odlišností je
třeba vychovávat od dětství.
A
nyní jsme vstoupili do školy. Vidíme jednotlivé kontinenty, knihovnu a další
místnosti. Když klikneme na některý ze světadílů, objeví se před námi jeho mapa
s označením, v kterých zemích najdeme účastníky projektu. Z České republiky
jsou přihlášeny dvě skupiny, děti Zdenky Novotné z České Třebové a Jany
Melichárkové z Ratíškovic.
|
A
tady vidíme, jak vypadá prezentace skupiny našich dětí z České Třebové.