Autor a překladatel

Asi to nebyla náhoda, že jsem před více než patnácti lety potkala paní LIU XING-CAN, čínskou bohemistku a překladatelku. Byla mezi účastníky autorského večera, který jsem tehdy pořádala v Městské knihovně v Praze. Když večer skončil, představila se mi drobná černovláska a požádala mě o všechno, co jsem napsala. Báseň Uslyšet duši ve mně vyvolává podobné pocity, jako když čtu Thákura, řekla mi a po nějakém čase ke mně skutečně doputoval překlad třiceti trojverší této básně. Pište poetické texty, přeložím je a vydám v Číně, požádala mě později, když Prahu znovu navštívila. Některé přeložila a dokonce navrhla zařadit do světového výboru poetických textů vedle textů Jana Čepa a Karla Čapka. To byl úplný začátek mé spolupráce s překladateli, tam někde je prvopočátek českého rekordu „báseň v 37 jazycích“, jímž se stala báseň JE JARO. Asi to nebyla náhoda, že jsem potkala tolik báječných překladatelů, díky nimž se moje poezie mohla šířit napříč kontinenty.

A také to asi nebyla náhoda, že přibližně v té době mě požádali esperantisté o svolení překládat mé básně do esperanta. Je to jazyk, který by měl být podporován v dnešním globalizovaném světě. Jako lidé z jiné planety nám mohou esperantisté připadat v době ryze ekonomických zájmů. Kdyby si lidé rozuměli, stýkali by se přátelsky a v míru – to byla hlavní myšlenka, která vedla Dr. L. L. Zamenhofa k vytvoření mezinárodního jazyka esperanta. Dávno lidé totiž hledali takový společný jazyk, který by převzal úlohu až do středověku všeobecně známé latiny, alespoň mezi vzdělanci. Byli mezi nimi filozofové R. Descartes, W. Liebnitz a především J. A. Komenský. Skutečnost, že se esperantisté mezi sebou snadno dohovořili, se nelíbila ani gestapu, ani komunistům, unikali totiž cenzorům, a stali se proto nepohodlnými.

Esperanto je jazyk hodný poezie. Má jednoduchou a logickou gramatiku, avšak nesmírně bohatou slovní zásobu, jež je schopna vyjádřit metaforu, základ básní a poetických textů. Zatímco nejlepšími překladateli do cizích jazyků bývají obvykle rodilí mluvčí, překladatelé do esperanta jsou si v tomto ohledu rovni. Znám takové báječné překladatele, díky nimž se nejen moje poezie, ale i díla dalších současných autorů šíří dál za hranice našeho regionu.

Aby se dílo šířilo dál, měl by jít autor s překladatelem ruku v ruce. Překladatel by měl být dílem, které překládá, osobně osloven, natolik zasažen, že by si skutečně přál určitou věc překládat a pokládal to dokonce za věc určité prestiže. Musím říct, že moje zkušenost s překladateli je bájená, pravděpodobně jedinečná, ať už to byl španělský básník Ramón M. Machón Pascual, skotský básník William Auld, japonská básnířka Misako Krouská Kanayama, německá spisovatelka Berta Cibulková, překladatelka do angličtiny Norah Hronková, překladatel do hindštiny Svetislav Kostic, překladatel do arabštiny Hedar Jafar, již zmíněná LIU XING-CAN, anebo překladatelé do esperanta Jaroslav Mráz a Miroslav Malovec.

Věra Ludíková