Věra Ludíková

Kristnaska kaj Novjara poezio 2001

La bordoj fermiĝis glacie

Jupetoj diafanaj sufloras,

ke kovejoj estas jam forlasitaj.

Kun diamanta diademo belulino dormas.

Ĝis la printempa degelo ĝi devas pacienci.

Verda florkrono sur pordo

sur prujnkovrita korteto

jam antaŭlonge anoncis,

ke la advento plenumiĝos,

kiam naskiĝos la infaneto,

espero por la amo.

Brulanta kandelo sur solena tablo,

kafo kaj deserto sur telereto -

scii diri karesan vorton -

tiom da poezio nefinsonanta estas.

PF 2002
Věra Ludíková

NOVOROČENKA 2002

Břehy se zavřely ledovcově.
Sukničky průhledové napoví,
že hnízdiště jsou už opuštěná.
S démantovou čelenkou kráska spí.
Do jarních tání má být trpělivá.

Zelený věnec na dveřích
na ojíněném dvorku
už dávno ohlásil,
že advent se naplní,
až zrodí se děťátko,
naděje pro lásku.

Rozžatá svíčka na svátečním stole,
káva a moučník na talířku,
hladivé slovo umět říci --
tolik je poezie nedoznělé.