Příspěvky do
knížky Pošli_to_dál Literární
noviny o_poselství Pošli
to dál |
K A N T Á T A Právě teď opona
otvírá se. Kosmické
varhany, zvony a tympány hlásají úžasnou
zvěst: Duch svatý teď
člověka posvěcuje, světlonošem
lásky lidství jmenuje. Slzy štěstí nám
perlí se pod obočím, po tvářích mužů
a žen stékají. Tak dlouho jsme
čekali na tu chvíli, které jsme právě
teď se dočkali. Dnes opona
Nového věku otvírá se. My šeptajíce
svoje prosby voláme Tebe,
Pane, k nám, abys Zemi zvolil
za svoje sídlo, skrze Syna abys
vládl nám. Tobě, Pane,
děkujeme za poselství, kterýms nás
pověřil. Tím jsi nás odvrátil od různic a
odvěkých nesvárů. Čas zastavil se
pro naše srdce ohromená. Ty, jediný,
ač lidé jinak jmenují Tě, Vesmírný Bůh,
Otec nás všech, procházíš
Vesmírem, k nám přicházíš v ornátu
z hvězdných démantů. Srdce všech
zvonů se rozezněla. Dávno ses
dotýkal nás laskavou rukou, Pane náš, život
jsi vdechl nám a poslal jsi nás, děti svoje, se všemi
bytostmi obydlet Zem. Nám vyslals vstříc svého Syna, aby nás probudil z dřímoty, z dlouhého
spánku, z nevědění. Před rozbřeskem
duchovního věku navštívila nás
oslnivá zář. My zdobili jsme
se pláštíky, perlami, zlatem
a slonovinou. Oči jsme měli
zastřeny mlhovinou, že přitom
pomíjeli jsme lásku. On mezi všemi
nás rozpoznal, k nám
přišel jako jeden z nás, nás vybral si a
učil nás, že ovčín jeden bude
pro všechny bratry, pro rouna
šlehaná rozličnými větry. Dlouho jsme
hledali Tebe, Otče, jako úponky
hledají svoje opory, tam, kde vychází
oslnivé Slunce, i tam, kde
přízračně zapadá. My hledali jsme
Tebe, Bože, dlouho, až
k chrámovým branám dosedal prach, však věřili jsme
jako zákonu vesmírnému, že znovu
k nám Tvůj Syn přijde, až slova jeho
budou naše činy. Pán přichází
jako král do Božího království po cestě
z oblázků, obutý v sandálech,
s řemínky
kolem bosých nohou pod palmami,
alejí lip a v kraji ledu. Po mostě
vedl nás za ruku, slyše náš pláč,
nad propastí. K sobě pozvedl nás, náš Pán, z prachu,
v němž kráčeli jsme, protože naučil
nás odpouštění. Cestou zelených
pastvin půjdeme s Mistrem na Zemi a kolem
ní šířit jenom lásku, když špatné
v nás jsme proměnili v přístupná
srdce ke všemu stvořenému. Rozprostřela
se Tvoje láska, Otče, na bílé pláně
lilií a kopretin, na vrcholky hor
i do lužin. Země je teď
radostí celá křišťálová, se strachem žít
že už zapomněla. Jak zapsat do
notové osnovy veliký jásot pod
nebeskou kupolí, obrovský chór,
až srdce přestávají tlouci, že ruce Tvoje,
Otče, nás vzaly do náruče. Jako se otvírá
lotosový květ, symbol tajemných
duchovních cest, jako květ
leknínu plovoucí po hladině, tak paže své
otvíráme Tobě, Pane, jenž jsi je
otevřel nám v ústrety první. Syn přichází
jako náš král po cestě, po
perlách slz našeho štěstí do Božího
království na Zemi, když rozžal
v nás lásku čistou. Hlavy naše i
ruce k Tobě směřují, mění se
v motýly beztížných slov. Skryj nás pod
svůj plášť, pokrytý zářnými
démanty, dej spatřit nám
svůj diadém. Duhové mosty
vysoko nahoře se otevřely, nahoře na cestě
od Tebe k nám. Tvá pouta
k nám jsou třpytivé elipsy, jež společně
obkružují Tebe a Zem. Ruce svoje
vztahujeme k Tobě výš, až
k chvějivým závěsům od Tebe k nám, kam prosvítá
tajemný svit, polární zář. Kosmické
harmonie se slévají v melodie, abys nám
v nich byl, náš Pane, blíž. Na počátku bylo
Slovo, jak řekl svatý Jan. Slovem
básníkovým chceme, Pane, vyslovit, že nastal čas
Velkého smíření bratrů, čas pro Tebe,
Bože, v nás už přítomný. Kdo Tvoji lásku
zná, má bohatství nad
všechny poklady, jež chtěly by třpytit se místo Tebe. My víme už, že ne zisk, ale štěstí
druhých je náš cíl. Bože, Ty se nás
dotýkáš svou laskavou rukou, duchovních
bytostí právě probuzených, Tebou povýšených
do stavu Tobě milých duší. Srdce nás všech
se v úžasu zastavila. My hledali jsme
Tebe, Pane, v oblacích, aniž jsme tušili
velikou souvislost celého Kosmu
s Tebou. Ty však jsi
rozpoznal nás mezi všemi, v Synu
sestupuješ k nám na naši Zemi. Duhové mosty
vysoko nahoře se otevřely, nahoře na cestě
od Tebe k nám. Tvá pouta
k nám jsou třpytivé elipsy, jež společně
obkružují Tebe a Zem. Dnes víme už, že
svět nám víc nemá co dát, ač
může slibovat, co splnit
nemůže, neboť chudý je. To nezměrné, to
bez konce a bez hranic, je láska, které
nás Syn Tvůj naučil. Vzedmula se vlna
lásky, jež jako mořem dál postupuje od
Tebe k nám. S každým
vdechnutím víc poznáváme Tvoji
přítomnost, jež nás prozařuje. Hledali jsme
Tebe, Bože, vysoko
nahoře bod Omega hledali jsme. Kruh našeho
čekání se uzavírá. Od Tebe
přebíráme poselství odpovědnosti, jež hluboko nás
naplňuje. V Tvé
blízkosti se pokaždé s nádechem prosvětluje naše
tvář, z Tvé čím
dál víc vnímáme kosmickou
duchovní zář. Tobě patří
výsostné dómy, pokryté
hvězdnými démanty. Všechno zlato
Země však kdybychom Ti
k nohám položili, nevyváží Tvůj
dar nekonečné lásky. List po listu se
otevírá lotosový květ s tisícem
bělostných lístků, z brány
Východu k nám míří bratři. Náš Pán vítá je dotykem ruky a láskou. Cestu nám
ukázals k sobě, k východisku, abys nás
přetvořil podle své představy, abys nás naučil
být posly Tvých záměrů a lidstvu tak
daroval světlo a mír. V Kosmu se
rozhostil posvátný smír. Nám dovol, Pane, vyjádřit nezměrnou radost
lidskými slovy: Věky budoucí
vzpomenou dnešní čas, kdy Syn
sestoupil mezi nás, tak jako po věky
budou vzpomínat dne, kdy za nás
zemřel a zmrtvýchvstal. Jak věky budoucí
mohly by nevzpomenout, že naděje Kosmu
je tady s námi, právě když Duch
svatý nás osvěcuje. Jak věky budoucí
mohou nevzpomenout den, kdy Bůh Syn
znovu přišel, aby s námi svou průzračnou
Láskou přivítal Nový věk, s níž úctu si získá úplně všech. Děj se, Pane,
vůle Tvá dnes tak jako po
všechny věky na nebi i na Zemi. Teď naší vůlí už
je vůle Tvá. Dál děj se,
Pane, Tvé otcovské panování. Duhové mosty
vysoko nahoře se otevřely, nahoře na cestě
od Tebe k nám. Tvá pouta
k nám jsou třpytivé elipsy, jež společně
obkružují Tebe a Zem. Dnes opona
Nového věku otvírá se. My šeptajíce
svoje prosby voláme Tebe,
Pane, k nám, abys Zemi zvolil
za svoje sídlo, skrze Syna abys
vládl nám.
Věra Ludíková
|