Poetika a morálka

5. výročí Pozitivních novin

Vážené dámy a pánové, vážení přátelé,

dovolte, abych vás pozdravila a oslovila u příležitosti 5. výročí založení Pozitivních novin, posla dobrých zpráv. Jako by nebylo nic nemožné, ani uchopit ladičkou frekvence vln pozitivních, povzbudivých, povznášivých - v takových sférách se pohybovala slova a kresby projektu Pošli to dál, jehož jsem autorkou, a který byl svědkem počátků Pozitivních novin - a právě taková slova dál posílá Pavel Loužecký, jejich autor. Velmi si vážím spolupráce s těmito novinami, protože vím, že všechno to dobré a pozitivní se neztrácí po cestě za čtenářem.

Jsem si jistá a nejen za sebe tvrdím, že lidé chtějí slyšet dobré slovo, vidět krásný obraz, vnímat krásu všeobecně, aby to vše je utvrdilo, že krása tu je, krásné slovo v moudrých knihách je obsaženo, že směrování k duchovním výšinám existuje, jen je přehlušeno, neslyšeno, a proto se zdá, jako by se už poztrácelo v materiální společnosti, jež na první místo klade požadavek finanční úspěšnosti. Zvláště mladí lidé by měli vědět, že není třeba sahat k náhražkám vyšších požitků v podobě drog, ale že k nim lze dospět nejen vlastní tvorbou, ale i citlivostí vnímat krásu.

Krásné, lahodné a dobré slovo osloví naši lepší polovinu, osloví takové energetické hladiny, které v nás ozvučí touhu po něčem, co nás přesahuje, i když tomu zprvu nerozumíme. Slovo je velmi mocné, slova a myšlenky předcházejí činům, vždyť „na počátku bylo slovo“, slovo jako dar od Boha.

Slovo špatné, slovo vulgární asociuje v nás negaci, ošklivost, něco, čeho se chceme uchránit, co by nás stáhlo dolů jako falešné mámení bludných duší, co by do nás zaťalo drápky a stáhlo do hlubiny pableskujících jedových výparů. Vyhýbáme se jim, raději se vyhýbáme špatným energiím, tak to o sobě tvrdí vážně nemocní, právě ti, kteří si velmi přejí uzdravit se… Jsou to však slova velmi houževnatá, taková pevně zakořenila a zabydlela se v našem slovníku, používáme je i nadbytečně, dokonce rozporuplně v takových spojeních jako: hrozně krásně, strašně krásný večer… Právě na tento nešvar poukazoval milovník krásné češtiny, pan profesor Radovan Lukavský: „Tak jaký byl večer, hrozný, nebo krásný?“

Pouhá krásná slova však nezajistí, že věc je zároveň i morální. Krásná slova o míru byla vyslovována  jedním dechem s militantními záměry, mnohá ústa státníků byla plná slov o věčném míru, o bratrství navěky, dokonce o bratrské pomoci s jasným cílem ovládat… Ne všechna krásná slova jsou proto i slova dobrá, protože i taková slova mohou být zneužita ke špatným a nenávistným ideám a účelům. Taková slova čpí falší, jako se určitý typ žen prozradí  vyzývavým oblečením a vulgárními výrazy. Dnes nás mohou jen varovat projevy některých politiků na půdě, která by měla být nám všem posvátná. Do krásných slov oblečené amorality bývají sice rozpoznatelné, někdy však až příliš pozdě…

Byla jsem možná jednou z posledních těch šťastných, s kým se setkal pan profesor Lukavský, s kým hovořil, jednou z posledních, které galantně ruku políbil ... Možná se vám bude zdát neuvěřitelné, ale krátce předtím, než jsem se dozvěděla, že pan profesor Lukavský už nežije - bylo to patrně v řádu několika minut poté, kdy úplně zavřel oči -, navštívil mě uprostřed světla jako jasná bytost a řekl mi úplně zřetelně: „Nebojte se!“

S pocitem letu ptáků až do volných prostorů, s pocitem rozpjatých paží až do duchovních sfér předávám všem, kdo mu porozumějí, ráda Váš vzkaz: „Nebojme se!“ Předávám tento vzkaz panu Pavlu Loužeckému, protože vím, že prá on je tou osobností, která bude prostřednictvím Pozitivních novin šířit dobré zprávy s úžasnou energií jemu vlastní a že bude dál nezištně předávat ladění do směrů pozitivních a pomáhat tak lidem nalézt světlo a naději.

Věra Ludíková