Příspěvky do
knížky Pošli_to_dál Literární
noviny o_poselství Pošli
to dál |
POŠLI TO DÁL II Lidem a Vesmíru máš
poslat vzkaz. Kdyby ti byl dán jen kratičký čas, jen okamžik volných vlnových
délek v éteru pro tvá slova a obrazy,
jak bys je využil? Jako by ses celý život připravoval na tuto chvíli,
nanejvýš se soustřeďuješ a v tvé mysli defilují osudy předešlých věků.
V amfoře našel se pergamen se starým zápisem podobným Písmům. Svitky
rozvinou až lidé novověcí, aby poznali, že touha po Bohu a po poznání je
věčná, bez ní by duše hladověly. Když hranice vědění posunuli o kousek dál,
chvíli se cítili být pány Země i Vesmíru, na Boha zapomněli až do doby, než
hranice poznání posunuli. Obrovská tajemství však dál čekají na odhalení.
Galaxie, a snad i celý Vesmír jsou ponořeny v lázni skryté hmoty. Jsme
součástmi mikrosvěta kvantových zákonů Planckových, a zároveň zákonů
Einsteinových v rozměrech světelných let. Fyzikové nadšenci nalezli společnou
teorii strun a svinuté dimenze, dál však hledají vše vysvětlující teorii
všeho, M – teorii (Mystery, anebo Mather). Kosmos jednotný je, i skvoucí obří
krystaly mají své atomární předobrazy. Člověk je sice nepatrnou, avšak
důležitou jednotkou Vesmírné duše, jež má své poslání jako vykonavatel Božích
záměrů, až dospěje k pochopení své kosmické role. Prsty zachytit chvění
strun... Struny, nejelementárnější částice hmoty, nekonečně tenké nitě a
jejich chvění, jejich kmitočty jsou základním kamenem všeho, co známe a
můžeme uchopit. Vzniku nám známého Vesmíru je blízká představa obří Tvůrčí
vůle, jež je shodná s biblickým: Na počátku bylo Slovo. Pochopit tuto
sílu, vnímat ji a zachytit je dáno
nadšencům vědy a mystikům. Po řasnatých závojích k Bohu putují rychlostí
světelnou. Vnímáme nikdy nekončící mořské vlny, nasloucháme houslovým strunám i hudbě sférických
varhan. Sáhnout si do nich, prsty je rozčeřit, ladit je! Pohledem zachytit
kmitavou polární zář! Tolik je poezie uprostřed známých jevů! Skryté dimenze
v nás, Milostí zachytitelné, dokáží povolaní rozvinout do podoby sdělné
naslouchajícím, vnímajícím obraz, hudbu i báseň. Světelné struny jako polární
záře spojují nás, pozemšťany, s tím, co nás přesahuje. Co si přát víc,
než tajemné zachycovat... Slunečním výtahem, výtahem fotonů stoupáš výš. Světlo na
konci vysloví resultát. Překračuješ časoprostor do minulosti, anebo se na
okamžik ocitneš uprostřed budoucího dramatu, jenž se poté odehraje. Proto
snad, aby byl podán důkaz jeho překračování, poznáváš, že je možné dostat se
dál, až za vědou poznatelné výpočty. Víš, že můžeš zhmotňovat pozitivní
myšlenky a stavět z nich opěrné body pro pokolení budoucí. Ještě chvíli
potrvá, než se v lidských myslích změní náhled na pravé hodnoty, a budou
ceněni ti, již ukážou tápajícím cestu a světlo. Uzavřené systémy jako Kosmos
a lidská společnost kyberneticky samy sebe udržují v chodu, avšak bez
promyšleného sebeničení. Milénium je i přírodní zlom v lidských dějinách
na cestě k zduchovnění člověka a poté i Vesmíru. To je úkol, jenž před
lidstvem stojí. Jen podle potřeby bude se moci ukrajovat z koláče Země, jiná možnost na stále
více vyčerpané planetě totiž není. Z podnětu jedné obří tvůrčí síly Vesmír
vznikl, avšak zatím dál je k tvému, než k mému Bohu, než do středu Země
a galaxií. V tibetských proroctvích se praví, že přijde obroda brzy.
Očekávají, že vzejde od bytostí mířících výš, možná někde poblíž nás, od
národa tolik zkoušeného. Vesmír se člověkem totiž naplňuje, jen takovým však,
který poznává, že právě on, duchovnější, je jeho smyslem a nadějí. Aby se slova šířila jako kruhy na vodě, posílej je
opakovaně dál. Dobrá slova, taková, kterými předáváš světlo a naději.
S Otcem a s druhými bratry, spojeni láskou, na jedné lodi jsme.
Spirálou duchovnou stoupejme výš rychlostí sluneční. Jako vlnění, jako kruhy na vodě posílej
naději dál.
Věra Ludíková |