Autorské čtení v Domově Sue Ryder v Michli
28. 3. 2007 z knihy Vzkříšení
Recitují
Věra Ludíková a Radovan Lukavský
VZKŘÍŠENÍ
SLUŽBA LÁSKY A OBĚTI
Do nastavených dlaní
sypeš nám perly svých slov,
a my prsty od sebe oddálili…
Dál hledáme je, Pane náš.
Jen stín, stín v žízni,
v žíznivé krajině vyhledat!
Pod cedrem nachází skupina klid,
pod cedrem kolem Učitele.
Pod modrým nebem,
nebem bez mraků
jen ještěrka se mihne,
jinak neruší je nic.
Nebe Zemi oslovilo…
Dřív slyšelo jen mlčení.
Když zemi znovu Kristem oslovilo,
Vzkříšením ji k Lásce obrací…
Velký pátek, v černi
zahalený,
čeká otevření skal…
Všude okr, šedobílé tahy štětce.
Cítíš blízko živý stín…
V Božím hrobě, malém, těsném,
víš, že vpravo čeká uklidnivá
tvář.
Žádný strach a žádné chvění…
Jako v spánku. V matném
světle
v lístcích oliv,
v prachu země
překračuješ nachy slzí Panny
Marie.
Jsem tam také. Pán, ač hovoří
tiše, naléhá:
Ti, již chtějí přiblížit se ke
mně,
proč v čele nesou trnů plné
korouhve?
Vy, vykoupeni, poraněné ošetřete
mastmi.
Lásku, balzám duším šiřte dál
a nezištně rozdávejte.
V Novém věku totiž lidé
Kristu blízcí
budou bez odměny hojit rány.
Místo bohatství a peněz
budou dobré skutky ctěny.
Démanty v prstenech
zásnubních jsou
nebeským spojením se zemí.
Oči upřené k démantům na nebi,
to nebe do země se převtělilo.
Vzkříšením se stvrzuje
pozdvižení člověka vzhůru,
k Pánu a k jeho Otci.
Dávná proroctví se naplnila.
Znovu z prachu zvedáš hlavu,
tušíš Vzkříšení lidství.
Budeš-li se Pánu chtít podobat,
budeš šťastný, budeš věčný.
Naplnila se dávná proroctví
pod nebem kolmých paprsků,
v zemi zkoušeného lidu
podle svědků v rouchu
z rouna.
Veliké, veliké vítání ratolestmi,
ohňostroje uvítání na Květnou
neděli
před katarzí Křížové cesty,
před svítáním Vzkříšení.
Otec dal lidem Syna,
aby je učil i varoval,
aby jim pověděl
v podobenstvích,
že bez Lásky jiné cesty není…
Postupně slupky tajemství se
odkrývají…
Podle svědků v režném rouchu
zemřel Syn, aby třetího dne
vstal z bílých pláten.
Zmrtvýchvstání rozeznívá
závratnou symfonii,
oslnivou zeleň všech lístků a
stvolů,
duchovním bytostem
se dostává milosti.
Duše vystupuje z lastury,
z tíživých pláštíků
stoupá výš ke svému Učiteli.
Je čistá, bílá a duhová,
s tisícem lotosových plátků.
Ona ti napoví
o tajemství veliké Lásky.
Odlupují se slupky tajemství
jako kůra z pomeranče,
jako omytí z nánosů času,
vrstva za vrstvou, hloub a výš,
dál, bolestně dál ze zapomnění,
dál, až na samý okraj poznání
s partnerem, s Láskou za
ruku,
s vírou v Tebe, Pane,
až tam, kde sídlí pravé směřování
od bodu alfa k bodu omega,
k příkladu Pána,
dospět tak až k zduchovnění.
Tvá slova jsou voda živá,
jí křísíš vírou malé, malověrné,
stříbrnou kropenkou je křísíš
a kážeš: Vstaňte už z prachu
cest!
Uprostřed květu lotosového,
uprostřed rozvinutých plátků
je kříž s Ukřižovaným,
blizny a tyčinky poseté démanty.
Vesmírný Pán všech dobrých
energií,
to jsi Ty, Pane náš.
Již brzy budou ti, kdo Tebe ctí,
váženi a ctěni jako Ty.
Pane, ne o spásu vlastní duše
usiloval jsi, ale o duše naše,
odjinud přišel jsi, z řádu
Kosmu
na zemi přišel jsi, mezi nás.
Odjinud přišel jsi, od Otce,
od Tvůrce, z duchovních sfér,
a jako člověk učils nás,
že na světě nade vše je Láska.
Láska Otcem seslaná
skrze Tvá slova a skutky.
Otec nám do rukou dává Lásku,
Lásku bez konce a bez začátku.
Až tam, do krajin rajských plání,
medonosných květů, pastvin
zelených
a nedohledných vinic,
až tam míří naše touhy…
Až tam, kam lidské oko nedohlédne,
směřuje naše hledání Tebe, Pane.
S Tebou, Pane, spolužilo
utrpení,
růže z Jericha rozkvétá a
voní…
Vrstva za vrstvou
odkrývá tajemství Vzkříšení,
Vrstva pod vrstvou odkrývá
úžasnou velikost Božího Tvoření.
Vrstva nad vrstvou probouzí
všechna okvětí a šeříkové laty.
Otevřené vějíře palmových listů
jsou dlaně připravené
ke stisku ruky.
Vzkříšení je středobodem
v prostoru.
On, Pán, je tím středem bodů,
k němu sbíhají se fotonové
nitky,
jež rozsvěcují svatozáře.
K němu světelné struny sbíhají se,
všechny harfové struny,
napjaté, pružné, stříbrné,
k němu směřují a prostor
rozchvívají.
Naléhat potichu, jako se hlásí
předjaří,
utichlé naléhání
v smrti…
Veliké srdce vzkříšeného Krista,
veliké srdce tepající
dál pro nás bije
pod sladkou vůní fíkovníků,
hořkou vůní mandlovníků,
pod těžkou vůní jasmínů a mimóz.
Úžasné vzedmutí tvůrčí síly
zažehnuté Vzkříšením,
horotvorné erupce, tvořivé obří
vlny
objímají svět jak mořské víly.
Absolutno vdechlo život na zemi.
V obrovském rozmachu tvůrčí
síly,
síly duchovní, stvořilo
nejprve nejvyšší rozměry duchovní.
Když všechny ruce se propojily,
sepnuly k modlitbě,
k prosbě o Tvoji přízeň,
Pane,
země vystoupila na špičky…
Vzkříšení – to je podání ruky
Stvořitelem,
to je podání ruky Stvořiteli,
to je vzedmutá vlna Lásky a
nenásilí.
Vzkříšení – to je zrození Vesmíru,
Vesmíru v nás,
jako mladé osení
je symbolem znovuzrození.
Sám Bůh nás navštívil
ve svém Synu,
aby ho třetího dne vzkřísil
a
z něho učinil Pána.
Cypřiše jako svíce na oltáři
v kraji Pána
jsou toho svědky,
skřivan pouštní přísahal.
Démanty jsme rozdrobili…
Na
prach je hádky rozemlely.
Poprašek z cesty lehce odvátý
odkrývá stopy slabostí a nízkých
energií…
My dlouho, předlouho tápeme,
hledáme nejdražší perlu,
nejryzejší pravdu, nejhlubší
poznání
a penězi ani platit nemusíme.
Penězi se ani koupit nedá,
a přitom je tak blízko nás.
Můžeme si totiž být docela jistí,
že nejdůležitější je Láska –
v Božím plánu prvoplánová.
Tam někde vysoko nahoře nad námi,
ve vyšších energetických
hladinách,
se připravují pod dohledem
všech již zemřelých patronů
a velikánů bdících
nad budoucností české země
a celé naší planety
naše osudy, naše dny.
Na zemi je už jen dotkáváme,
dotváříme naší svobodnou vůlí,
rozumem a prací.
Postavíme slavobránu z bílých
růží,
slávy bránu do nebes
až k Tobě, Bože,
prostory mezi námi se propojí…
Nebe se prolíná už se zemí,
když k zemi sestupuje.
Nebe se propojilo se zemí,
když vzhůru tělo Pána vystoupilo.
Nebe se Synem spojené
k zemi sestoupilo.
Z brokátových svatostánků
země vzhůru vzestoupila.
Všechny výšivky hedvábnou nití
na bílých přikrývkách stolu Páně,
všechny šatičky Jezulátka zlatem
zdobené
byly vyšity velikou láskou.
Nebe s Pánem spojené
sestupuje na zemi
klenbou duhy v nachu
červánků,
duchovní energií prozářených.
Země se rozepjala až k nebi
pažemi Pána,
jenž zemřel na kříži
a pak jako paprsek zamířil
k Otci.
Země vystupuje až k nebi
rukama sepjatýma k Otci,
k Pánovi, jeho Synu
a k Matce Marii, vzácné paní.
Pod křížem trpělas, Matko Maria.
Lněná plátna bělilas, Matko Maria,
jako bys tušila,
že jednou je ovineš kolem Syna.
Když jsi je kropila,
za každou kapkou Tvoje slza
spadla.
Chodidla Tvého Syna pálil písek
i přes řemínkové sandály.
Písek, který mělas v očích
z obavy o svého Syna, Matko
Maria,
naplnil pohár, do kterého
i my sůl ze svých očí vsypáváme.
Dlaněmi vtíralas vonné masti
a palmové oleje, Maria Matko,
do chodidel, pro která, kdyby
ožila,
bys celou sebe dala.
Kdybys moře byla vyplakala, vánek
z něj
nesvlažil by Synovy živé rty.
Veliká víra ve Vzkříšení dala Ti
sílu
protrpět se společně se Synem
nejvyšší obětí, svatá Matko Maria.
Tebe znovu prosíme,
ze své víry a veliké lásky
dej světlo našim duším, Matko
Maria.
Nebe se Zemí se spojilo
Vzkříšením Pána,
jeho vzestupem vzhůru
a dolů poselstvím.
Je pro nás velikým závazkem ctít
Vzkříšení Pána, pokračovat
v díle
našich předků pod dohledem
všech zemřelých patronů naší země.
Vzkříšení je vzepětí zevnitř
do obřího kalicha, kalicha
hořkosti,
kalicha zlatého s rubíny
vína.
Tvé světlo hledat a nalézat
v sobě štěstí.
Boží a lidské se v Kristu
prolínají,
Kristus je člověk, jenž zázraky
konal
a Pán je Bůh s lidskou
bolestí.
Boží a lidské se navždy propojuje.
Bez Tvé vůle, Pane,
budou jen pláňata ze všech plodů.
Bez Tvé vůle, Pane,
stanou se planými naše duše.
Nebe se Zemí se spojilo
prsteny zásnubními
se smaragdy lístků,
když Krista dolů seslalo.
Všechna mořská oka na to
pohlížejí.
Nebe se Zemí se spojilo
prsteny snubními ze zlatých listů
podzimu,
když vzhůru Pána vyzvedlo.
Blankytná jezera to odrážejí.
Všechna mořská oka a jezera
hledí na úžasnou věc:
Vše na zemi se usmířilo
velikou Láskou.
Prostory mezi nebem a zemí
křižují vzkazy od Otce a Syna
k nám.
Nezměřitelné dálky mezi zemí a
nebem
křižují modlitby k Otci i k
Pánovi.
Vzkříšení Nový věk překračuje,
vstupuje do éry nové,
spojuje nás s předky i s
budoucími.
Nebe se zemí se již připravuje….
Když Zemi se přitížilo,
volá Otce, volá nebe,
všemi ústy volá, prosí Pána,
Boha prosí o pomoc.
Cypřiše přísahají vztyčenými
prsty,
míří jimi do nebes,
že čekáme, ač málo trpěliví,
na příchod Tvůj, náš Pane.
Vavříny chtějí dát Ti čerstvý
věnec,
Ty máš již svatozář kolem témě.
Olivy si přejí dát Ti olej
pro Tvoje svaté pomazání.
Tvůj kraj je stále ještě krásný
s květy oleandrů,
i když jen odleskem je hýřivé
flóry,
bez přestání dodnes vypásaný.
Lotos by tu měl též kvést,
lotos s tisícem plátků
jako symbol duchovních energií
a šířit je až tam, vzhůru
k Otci, do nebes.
Vzkříšení, to je kalich lilie,
její křivky,
dál do prostoru šíří bělost,
čistotu a vůni,
až do prostorů duchovních dimenzí.
Jako doplňkové barvy
spoluvytvářejí bělobu,
roztančeny v kruhu
tvoří spolu barvu bílou, barvu
roucha,
čistotu duší, vznešenost myslí.
Všemi póry bílých kalichů i plátků
přijmou vzkazy shůry,
modlitby naše šeptajíce na oltáři
vydechují svou vůni vzhůru
k Pánu.
Kdo jeho učení přijímá,
už teď na zemi dostává se mu
klidu,
jež rozlévá se do konečků prstů,
do očí, jež vidí všechno světlé,
do všech částeček a nervů,
do buněčných jader,
do všech strun a chvění,
jež dobro šíří kolem nás.
Tvůj klid nás prostupuje, Pane,
jen sem tam lehounce zachvěje se
jako žilky všech lístků jabloní a
dubů
v mírném vánku, vichřicím
vzdorující.
Dokud jsi s námi, Pane náš,
dokud nad námi držíš ochrannou
ruku,
dokud bdíš nad námi
a vdechuješ život do zamrzlých
vod,
dokud vdechuješ život
do zamrzlých úsměvů bojácných,
do zatuhlých šíjí strachu,
dokud nás dál učíš,
že Láska je v Božím plánu
prvoplánově,
není čeho se bát,
nemáme se čeho obávat.
Kdo má dobrou zkušenost,
jak obstát ve zkoušce, ať ji
nezištně předá dál.
Má-li podobnou zkušenost celý
národ,
měl by totéž učinit i on.
Odnauč nás násobit nečisté úmysly,
nauč nás nulou násobit
úmysly zlé, ty nechť jako lodičky
z kůry korkových dubů odplavou.
Pevné cedry zůstanou stát
pro stavbu lodí rybáře Petra,
pro svatostánky révou porostlé,
jež rodí hrozny mešního vína.
Tak jako se větví strom,
do plnosti rozvíjí se květ
mandloňový,
tak roste touha a potřeba
slyšet Tvůj hlas zapsaný svědky.
Jen žádné klidné čekání.
Jít za Tebou máme ještě dnes,
směřovat výš a dál,
Tvým duchem nechat se prostoupit.
Dny špatné za námi snad už jsou,
za horizontem, za obzorem.
Zdát může se jen malověrným,
že zlo je pánem nás.
S Tebou spojeni jsme, Pane,
strunami harfovými,
duchovním poselstvím
a Tvou důvěrou v nás.
Přijď, přijď, prosím,
životadárný dešti,
přijď, Pane, nám na pomoc,
voláme Tě, prosím, přijď,
ztiš naše duše,
přijď, uveď je do rovnovážné
polohy,
přijď, velká duchovní sílo,
pomoz nám, prosím,
svlaž svým dotekem vyprahlé city,
voláme Tě, prosím, přijď,
tužku beru do ruky a píšu slova
v prosbě o pomoc!
Tisíckrát, tisíckrát vyřčená slova
vyslyší Pán
a hojivými slovy trpělivě bude
léčit:
Jsem blízko, jsem u tebe, klidně
lež.
Já věrné neopouštím.
To jen lidé znají
mazat med kolem úst
a písek přitom házet do očí.
Osnovy pro vzácné koberce
ze stříbrných nití Slunce a
Měsíce,
protkávané Láskou,
koberce našich dnů
se připravují až někde vysoko
nahoře
nad námi ve sférách duchovních,
na zemi se potom dotvářejí,
dotkávají rukama umělců, mužů a
žen.
Božím slovem jsme spojeni
se sférami duchovními
někde vysoko nahoře nad námi.
Jsme spojeni s prostory
Vesmíru,
s prostory Božími,
s prostory Pána.
Můžeme si být proto úplně jistí,
že prvoplánově je v Božím
plánu
Láska.
Láska je tu pro každého,
stejně jako naděje.
Být dobrý a milovat,
to učil nás náš Pán.
Rychle zapiš vytrysklá slova
nebo rozletí se
mávnutím křídel babočky bodlákové,
pel z jejích křídel odvane.
Zachyť myšlenku ještě v letu,
nebo rozplyne se, rozptýlí se
setřený pel z křídel babočky
admirála.
Vzácného motýla nech doletět…
Tebou, Pane, byly inspirovány
tahy štětce Leonarda da Vinci,
směry dláta Michelangelova a ještě
mnohých.
Život jim vdechly.
Kdo překonal utrpení,
nakročil ke zduchovnění.
Kdo chápe utrpení na kříži,
má blíž k pochopení Tebe,
Pane.
Má blíž ke Vzkříšení,
k velkému vítězství sám nad
sebou,
nad silami zla,
jež zlé zas jenom nabízejí.
Kdo prošel sám utrpením,
kdo nese svůj kříž
a nereptá, kdo přijímá ho jako
Job,
má k Tobě, Pane, blíž.
Kdo překonal svou zkoušku
a prošel jí, silnější je,
zná Tvůj klid, jenž nabízíš,
pokoj a mír v duši,
v celém já.
Pane, Ty pokoj odkazuješ nám,
pokoj už zde na zemi,
budeme-li ctít zákony Tvoje,
pokoj, jenž rozprostře se po
Vzkříšení.
Sycený roztok až k úplnosti,
to jsou bolesti naše.
Zrodí se krystal zduchovnění,
přijde Tvůj pokoj a nastane klid.
Až lidé poznají, Pane, Tvůj hlas,
Tvá slova oslovující,
nemusí čekat na apokalypsy,
na kříže Janových vidění.
Roztoky lidských utrpení
nejsou dosud nasycené.
Ještě nenastal čas
úplného zduchovnění.
Zatím mnozí v bezradnosti
čekají…
Podle velikých proroctví
k zduchovnění lidstva dojde –
geny jsou již tak naprogramovány…
Zkušenost Tvá, Pane,
je zatím plně přijímána
dušemi vyspělými, předběžci,
držiteli velikého poselství.
Mnozí věřící s náramkem
růžence
k modlitbě spínají ruce,
touží po Tobě, milují Tě,
aniž Tvá slova zcela pochopili.
Až přijde pravý čas,
bez bázně předstoupí před Otce
a před Tvůj soud, Pane,
protože žít budou jako
spravedliví,
nejenom občas v modlitbě
v Tvém příbytku,
v chrámu Páně.
Tvůj domov je všude,
v nás, i v naší duši.
Plně Ti důvěřujeme, Pane náš,
proto vkládáme svůj život
i osudy svých blízkých
do rukou Tvých a Otcových.
Tobě se plně odevzdáváme, Pane,
protože neznáme, jen tušíme
Tvé plány a záměry s námi.
Víme však, že máme od Tebe úkoly.
Každá služba blízkým,
každá služba je službou Tobě.
Ne náhodou procházet máme
zkouškami
bez reptání, bez pochybování.
Překračuji časoprostor,
ocitám se uprostřed budoucích dějů
–
Proto snad, Pane můj,
abys naznačil, abys ukázal,
že jiné zdroje jsou životodárné,
že jinak tvoří se Vesmírná
alchymie,
než zvyklí jsme, zpyšnělí
znalostí vědců a měřidel
přístrojů.
Tvá vzácná slova
tak jako kapky živé vody
budeme zachycovat dlaněmi,
sepjatými prsty,
aby neunikla ani drobná kapka,
budeme tvář omývat vodou
a Tvými slovy, jež svědkové
zapsali,
obývat budeme svoji duši.
Pochopit Tvá podobenství,
Tvá poselství, určená všem,
není snadné bez vykladačů.
Kdo však úplně pochopí – užasne.
Po celém těle, všemi žilami,
až do konečků prstů
rozlije se Poznání,
rozhostí se klid.
Ty totiž víš.
Víš, jak může se zachovat svět,
to učil jsi nás,
to nacházíme ve slovech
Tvých.
Hledal jsi učedníky,
aby Tvé učení šířili dál,
po Svaté zemi, do Říma, pod pinie,
do všech rovnoběžek a poledníků.
Ty věrné, jimž svatá jsou Tvá
slova, Pane,
kteří šíří Tvoji zvěst,
pozvedáš k sobě duchovní
cestou,
pozvedneš je k sobě trvale.
Oni jsou těmi obdařenými
úkolem hlásat Lásku
a žít ji nesmlouvavě,
oni jsou první obdařeni zkouškami,
aby pochopili Tvou oběť.
Procházet zkouškami náhodné není,
to Vzkříšením ukázal jsi,
svou cestou zpátky k Otci.
I my, jeho děti,
na cestu zpět se těšíme,
čekáme na cestu do ráje,
na zklidnění v duších už teď
na zemi.
Slibujeme šířit naději a světlo,
Tvůj veliký odkaz, dobré energie,
budeme šířit Lásku a skromnost.
Jiné cesty pro roky příští není.
Všechny uzlové body našich
energií,
všechny čakrové dráhy jsou
zprůchodněny
a směřují k té nejvyšší na
temeni hlavy,
k sídlu duchovních energií.
Na předěl věků připravujeme se,
na příchod Nového věku,
na příchod Tvůj mezi nás,
na příchod Tvůj na zemi.
Víme, že takový čas už nastane
brzy,
že Vzkříšení člověka pozvolna nastává.
Vzkříšení lidstva je Tvůj cíl,
jeho zduchovnění.
Dlouhá je cesta k pochopení
Tebe, Pane,
dlouhá je cesta
k zduchovnění.
Jednou pozemské přiblíží se Tobě,
Pane,
pozemské přiblíží se nebi.
Vzkříšení po svém příkladu
celé planety Země připravuješ,
její zduchovnění, ona pak
do Vesmíru rozšíří Tvoje působení.
Jako zpětná vazba
jako zákon o akci a reakci,
jako veliký příklad pro nás pro
všechny
je Tvůj pozemský život a Tvé činy,
Po svém nanebevstoupení
řídíš spolu s Otcem chod na
Zemi
jako správce její.
Pokračováním pověřil jsi ty,
kteří Tebe úplně pochopili.
Tvá slova jsou často hlavolamy,
jež pochopit lze jen duší,
zevnitř, citem,
i když o nich mluvíme, píšeme
slovy.
Slovo je dar od Boha,
slovem jsme spojeni s Božími
zákony,
jež řídí Vesmír a všechno kolem
nás.
Slovo je mocné, všemocné Slovo.
Na počátku bylo Slovo.
Na počátku byl záměr Tvůj, Otče,
stvořit
člověka k obrazu svému jako
pokračovatele.
K Tobě skrze Syna přiblíží
se.
Je nesmírnou ctí pro člověka
rozumět Ti, být Tobě podobný,
být poctěn touhou blížit se Ti
v životě i po smrti.
Ti, kteří Tebe pochopili,
mají velikou, nesnadnou práci
šířit Tvá slova, světlo a naději,
do zmatků vnášet Tvůj klid.
Oni dobře vědí,
jak nesnadný a závažný je to úkol
ve světě, kde se množí spory
a zbožštěny jsou zlaťáky.
Úkol je to povýšený nade vše,
nádherný – šířit Tvá slova,
světlo a naději,
hlásat Lásku a žít Láskou….
Lásku všeobjímající,
Lásku k Tobě, Pane, a
k Tvému Otci,
Lásku úplnou, lásku manželskou,
Lásku k dětem,
Lásku ke všem lidem,
Lásku k živým tvorům,
Lásku ke své zemi,
Lásku dokonce i k nepříteli.
Živný proud
Tvých vzácných slov způsobil,
že lidmi jsme stále víc
duchovnějšími.
Živný proud
Tvé lásky způsobil,
že zlé úmysly nemohou zvítězit,
že život bude věčný.
Pane, Ty vedeš ruku toho,
kdo píše o Tvém slavném
Zmrtvýchvstání,
Ty vkládáš tužku do ruky teď mojí.
Mám zapsat svými slovy
Tvou velikou zásluhu
o zásadní obrat v lidské historii,
nakročení k vládě Lásky.
Teprve teď odhalujeme
jádro věci, skrývané pod slupkami.
Teprve teď jsme prostoupeni
velikým poznáním tajemství
Vzkříšení.
Teprve teď se v nás rozlévá
celistvý klid.
Teprve teď víme,
že pod Tvým vedením, Pane,
se rozsvítí Země Tvým světlem.
Rozhostí se klid a mír
v duších nás všech.
Náš národ má dost síly
žít podle Tvých zákonů.
Děkuji za poznání, Pane,
za poznání Tvého světla,
jehož záře z Tebe vychází
a rozsvěcuje oblohu.
Děkuji za poznání všech evangelií,
jež zvěstují Tvé Vzkříšení.
Děkuji za poznání, které je
pravou potravou zvídavé duše.
Děkuji za poznání,
díky němuž dozráváme.
Děkuji za víru, za naději,
za Lásku a za poznání.
Děkuji za rozpoznání dobra,
děkuji za Milost tvorby Otcem
danou,
děkuji za blízkost božího Ducha,
děkuji za poznání Tebe, Pane.
Věra
Ludíková