Autorské večery

Když uslyšíte rezonovat svoji duši s poezií, jste na správném místě. Jste účastníky a zároveň spolutvůrci malého zázraku, protože na vás začíná působit s l o v o. Právě teď se ve vás něco chvěje, snad labutí pírko zbylé z odletů, z lampy přitom jakoby vystupuje zlaté chmýří, jež se všude začne snášet. Na stolku ubrus z brokátu, rozžatá svíčka a váza s květinou jsou průvodci literárních večerů, pro mne navýsost svátečních, protože se už mnohokrát podařilo a znovu snad podaří vytvořit zvláštní výjimečnou atmosféru. ”Verše se dotýkají duše i srdce. Otevírají v nás úžasné hloubky, o nichž v sobě víme, ale jen v mimořádných situacích se dostávají na povrch, abychom si je plně uvědomili”, je motto článku, jenž napsala pro Orlické noviny návštěvnice autorského večera KANTÁTY v PEN klubu na jaře 2001 paní Marie Sikorová. Třtinové plátky se už ve vás rozechvěly, v posluchačích, v překladatelích mé poezie, již přicházejí své překlady přečíst, i ve mně, šťastné, že se znovu daří posluchačům předat něco z toho, co je jiným způsobem než metaforou básně a textu nesdělitelné.

Já sama patřím mezi čtoucí autory. V dětství a mládí jsem poměrně dost přednášela, hrála divadlo a v krátké době politického uvolnění jsem koncem 60. let vedla literární klub a moderovala besedy s tehdejšími literárními osobnostmi. Dveře k nim nám otvíral Petr Pujmann, tehdy vedoucí zahraničního oddělení Československého spisovatele, jenž mě mimochodem mezi prvními nabádal, abych psala. Počátkem 90. let jsem začala vydávat svoje knížky sama, vybavená mnohaletými zkušenostmi práce v nakladatelstvích, také jsem je posluchačům společně s hercem Janem Hrubešem, jenž poezii provázel hrou na kytaru a zpíval, představovala. Postupem času se vydávání v nakladatelství Chronos, jež vedu, rozšířilo o tituly dalších autorů a o vydání mnohojazyčná, protože moje poezie je přeložená do více než 20 jazyků, také díky esperantistům. Zhudebněné básně a texty z mého pera zpívá Josef Vích, člen opery ND, zároveň básně čte v několika jazycích.

Vážené dámy a pánové, dovolte, abych vás přivítala na zvláštním večeru poezie, protože je zároveň mým poděkováním všem překladatelům a interpretům, díky nimž mohl vzniknout. K vytvoření krásných překladů a k jejich interpretaci nestačila jen vzácná vstřícnost, ale i mimořádná erudice a porozumění právě pro tuto poezii. Z korespondence, jež křižovala, dá se bez nadsázky říci, napříč kontinenty, vyzařovalo potěšení z práce nad překlady, trpělivost, fandovství projektu, jako by ani nešlo o literární Popelku, jak bývá poezie často označována, ale o vážnou věc, která dokáže dát víc než je obvyklé, která totiž povznáší...Dovolte paní Ludíkové poděkovat květinou těm přítomným, kteří se o knížku a večer nejvíc zasloužili...Aby ve vás mohla doznívat právě slyšená poezie, a jako poděkování, že jste dnes přišli a vytvořili slavnostní atmosféru autorského večera, je pro každého připraven výtisk knížky, kterou vám autorka věnuje...Podobný autorský večer je již ohlášený na 26. března 2002 v Náprstkově muzeu.

Další nadějnou kapitolou jsou autorské večery Almanachu mladých autorů Podorlicka, hojně navštívené v Ústí nad Orlicí i v Praze, na kterých jsem měla tu čest se autorsky podílet, tak jako projekty KULTURNÍHO SDRUŽENÍ LORETA, pořádané v JAZZ KLUBU PRAHA. Tam se ještě letos mnohojazyčně uplatní moje vánoční a novoroční verše a texty společně s anglickými, latinskými a českými koledami. Velmi vítám nová Autorská čtení prózy a přednesu poezie v kavárně MERKUR v Praze, která budou mít premiéru v těchto dnech, a to 2. 12. 2002 od 17. hod., k nimž jsem přizvána. To je nesmírně vítaný obrat v poezii, šířené dnes mezi mladými lidmi mírou dříve nevídanou, a to také díky její elektronické podobě. Není snadné poezii nejen psát, ale i vydávat a šířit. Je-li to však taková poezie, která dává lidem světlo a naději, stojí za to všechny překážky a nesnáze podstoupit, řekla jsem na jednom večeru mladých autorů, když jsem byla nečekaně vyzvána, abych večer uzavřela slovem básníka. Řekla jsem snad to nejpodstatnější, co se v ten okamžik říci dá. Je to sice práce mravenčí, nevím však, jak lépe připravovat důstojnou budoucnost.

Věra Ludíková