Esperanto: Vážná alternativa hegemonických jazyků

Interview s Robertem Phillipsonem (1942), profesorem pro výzkum na Fakultě angličtiny v Komerční vysoké škole v Kodani. Publikoval, často společně s manželkou Tove Skutnabb-Kangasovou, řadu studií o jazykových právech. Jeho nejznámější dílo „Linguistic imperialism“ (1992) mělo pět dotisků. Jeho nejnovější kniha „English-only Europe?“ je základní dílo pro každého zájemce o jazykovou budoucnost Evropské unie. S prof. Phillipsonem jsme hovořili o evropských jazycích a o speciální roli, kterou by mohlo mít esperanto.

Mají esperantisté nějakou zvláštní vazbu na jazyky?

Esperantisté přirozeně aktivně pracují pro svůj vlastní mezinárodní jazyk, jsou však i vášnivými zastánci svých národních jazyků. Mnoho lidí považuje mylně esperanto za alternativu existujících národních a etnických jazyků. Když UEA (Světová esperantská asociace) přeložila jeden z mých článků o lidských jazykových právech, byl ten následně přeložen do italštiny, španělštiny a portugalštiny. Lidé, kteří pracují s angličtinou, se většinou domnívají, že angličtina otvírá všechny brány. Skutečnost, že onen dokument byl přeložen prostřednictvím esperanta a nikoliv angličtiny, dokazuje, že tomu tak není.

Stojíme před jazykovým problémem?

Je zřejmé, že angličtina usnadňuje kontakty mezi různými skupinami lidí. Avšak proč se tento jazyk tolik rozšiřuje? Je tento růst pozitivní? Neomezuje to jazykovou různost a fungování evropských institucí, tisku a akademického světa? Je pravděpodobné, že se rozborem těchto otázek zabývalo velmi málo lidí, neboť odborníků činných ve sféře jazykové politiky a v tomto výzkumu je velmi málo. O tématech jazykové politiky je nutno lépe informovat sféru výchovy, ministerstev, kultury a průmyslu. Kromě toho je na úseku takového výzkumu velmi málo systemizovaných míst. To jsou problémy absolutně zásadního významu pro dnešní vývoj v Evropě.

Lidé se pro jazyky angažují z mnoha důvodů, jako etnofederalisté, obránci národních jazyků a kulturních menšin a zastánci různorodosti výchovy. Domníváte se, že takoví lidé spolupracují pod společnou ideologickou střechou?

Jazyk se dotýká práce četných ministerstev v kterékoliv státní správě. Když příjdete do Katalánska či do Quebecu, lidé tam mají určité odpovědnosti a rozsáhlý objem názorů, neboť prožili velké krize své etnické identity.

Jakou roli může v jazykové politice hrát esperanto?

Esperanto považuji za vážnou alternativu hegemonických národních jazyků a jazykových hierarchií. Existují lidé a politici, kteří dospěli k hlubokému přesvědčení, že je nutno značně vážněji než dosud zvážit, jak by esperanto mohlo fungovat. „Encyclopedia Britannica“ pod heslem „mezinárodní jazyky“ neuvádí angličtinu či ruštinu, ale mezinárodní plánové jazyky, např. esperanto. Před nějakým časem to byla běžná interpretace termínu „mezinárodní jazyk“. A tento fakt pojímá esperanto jako potenciální zprostředkovací jazyk – jazyk-most – pro tlumočení nebo pro překládání textů z jednoho jazyka do druhého.

Proč není esperanto dosud uznáno? Jde tu o politiku?

V podstatě ano. Po první světové válce bylo možno vážně uvažovat o esperantu ve Společnosti národů přes odpor Francouzů – a Britů. Tehdy by esperanto mohlo poskytnout velmi užitečné zkušenosti. Esperanto, jak se jeví dnes, by nemohlo fungovat jako plná alternativa jazyků Evropské unie. Bylo by zapotřebí obrovského úsilí, a to nejen pro zvládnutí jazyka – to by se dalo zorganizovat rychle a účinně – ale i pro rozsáhlou oblast názvosloví oficiálních textů a odborného vyjadřování, nezbytného pro odborné dokumenty. Esperanto by se hodilo spíše pro okamžité použití při debatách v parlamentu.

Tlumočníci to nemají lehké, když lidé angličtinu dobře neovládají. Ve Švédsku a Finsku existuje jisté znepokojení, že se názvosloví v národním jazyce v určitých oborech nerozvíjí, neboť lidé používají anglické termíny, a lékaři, inženýři či technici při práci používají výhradně angličtinu a ne i národní jazyk. Ředitelé komisí Evropské unie odpovědní za kulturu a výchovu upozornili na riziko, že se v některých členských státech bude stále více používat místo národního jazyka angličtina. Je to vnitronárodní problém. Dalo by se předpokládat, že by tento fakt měl vést politiky těchto národů k zamyšlení nad možnostmi, jak podporovat užívání národního jazyka na všech úsecích, za které odpovídají. To by znamenalo posílení národního jazyka a demokracie v jejich zemích. Oni mají zajišťovat, aby političtí a mediální špičkoví pracovníci mohli dobře vykonávat svou funkci nejen v jednom jazyce, ale v ideálním případě ve více jazycích. V tomto kontextu nemá být esperanto považováno za alternativu jiných jazyků, ale jako stupeň pro studium cizích jazyků.

Proč se Evropa pohybuje směrem k Evropě mluvící výhradně anglicky? Kdo tvoří nátlakové skupiny za touto politikou?

Je jich mnoho. Jedna z nich určitě vychází z toho, že globalizace znamená do značné míry amerikanizaci. Jsou však americké hodnoty univerzální, mají Spojené státy právo diktovat, co se má dít po celém světě? Velká část mládeže – alespoň v severní Evropě – si za svůj život tak navykla používat angličtinu, že tu nevidí žádný problém. Obchodní, univerzitní a politické špičky se s angličtinou cítí docela dobře, a to do určité míry znamená, že nijak nepociťují to, že k šíření angličtiny dochází na úkor jiných jazyků a kultur. Nejsou si vědomy alternativ, ba nejsou k nim ani otevřeny. Doufejme však, že se vůči nim více otevřou. Právě to je příčina síly mírového hnutí s jeho mírovým cílem. Esperanto je významné jako fungující alternativa umožňující otevřený přístup k jiným kulturám.

Co si myslíte o politice Evropské unie podporovat vícejazyčnost?

Je nepochybné, že vícejazyčnost velmi podporují tlumočníci, překladatelé a jiní, kteří ve své profesi používají cizí jazyky, a to i přes velké překážky. Významní činitelé v Evropské unii snad skutečně předvídají pro angličtinu perspektivně zvláštní status – systém výhradně anglický – s jedinou angličtinou. Bylo by to stejné jako u Evropského soudního dvora, kde se z historických důvodů používá jedině francouzština.

Jak vidíte v krátkodobé perspektivě jazykovou politiku Evropské unie za pět let?

Kdo vi? Za pět let bude možná zaveden systém s jedinou angličtinou. Jazyková otázka je v Evropské unii téma dosud tabuizované. Ptáme se proč, a i když to víme, je to téma výbušné. Výbušné je pro Francouze, protože tu je riziko, že se jejich jazyk bude používat stále méně, i když se dnes francouzština uvnitř Evropské unie používá ještě hojně. Na druhé straně může být, že francouzština opravdu ztrácí na hodnotě. Snad si Francouzi náhle uvědomí, že by se měla vážně nastolit otázka alternativy esperanta.

Už se vyznáte v esperantských textech. Chcete si svou znalost esperanta rozšířit?

Ano, samozřejmě bych měl. Udělal bych to velmi rád. Kdyby den měl více než 24 hodin, učil bych se rychle. Rozumím už dost.

S Robertem Phillipsonem rozmlouvali István Ertl a Marko Naoki Lins. Revue „Esperanto“, 97, 2004-04, č. 1169 (4).

Reto Rossetti o angličtině

Reto Rossetti, britský pedagog a výtvarník, esperantista, v dopise z 25.11.1948, poslaném pražskému příteli PhDr. Tomáši Pumprovi, se vyjádřil o své mateřštině, angličtině, takto:

Angličtina svou nepravidelností a obtížností přivádí k zoufalství. Jeden Polák mi řekl: „Angličtina se z počátku zdá být jazykem snadným, protože brzy po započetí studia umožňuje tvořit jednoduché konverzační věty. Čím dále však postupuji, tím se stává obtížnější a v závěru je možno prohlásit, že je nejobtížnějším jazykem který znám.“ Často se říká, že angličtina je velmi bohatá na vyjadřovací možnosti, na schopnost rozlišit nuance. Ano, ale jen pro mistry. Řadoví Angličané – a tím spíše cizinci! – ji mohou používat jen rutinním a málo pružným způsobem. Pro mne je esperanto mnohem ohebnější a bohatší na vyjadřovací možnosti – a také mnohem teplejší a sympatičtější, protože angličtina je jazykem podivně ztrnulým a chladně formálním – především v mezinárodním užívání. Jen ten, kdo nezná esperanto se může uspokojit angličtinou v mezinárodních vztazích.“

Zkusme to s esperantem

Mladý italský člen Evropského parlamentu Marco Cappato (32) již několikrát veřejně vystoupil s návrhem věnovat více pozornosti esperantu v diskusích o budoucnosti jazykového režimu v Evropské unui. Revue „Esperanto“ byla pozvána, aby s ním tuto aktuální jazykovou otázku prodiskutovala. Tázal se: Dafydd ap Fergus.

Otázka: Rozšíření Evropské unie o jazyky dalších deseti členů bude mít za následek stovky možných tlumočnických a překladových kombinací. Je tento problém částečně vyřešen, a to díky tlumočení a překládání přes angličtinu?

M.C.: To je řešení především finanční, které znamená špatnou kvalitu tlumočení a překládání. Nejvýraznější evropští poslanci dnes musí dávat velký pozor na to, co říkají. Marco Panella, předseda Radikální strany, má velmi barvitý a charismatický způsob vyjadřování. Jednou byl velmi ironický, když řekl, že [Evropská] Komise navrhla grandiózní řešení.
I když to nebylo míněno vážně a on ve skutečnosti Komisi kritizoval, tlumočník tuto ironii nepostřehl. Při poslechu tlumočeného sdělení měl posluchač dojem, že Panella Komisi chválí!

Otázka: Loni navrhl Maurizio Turco, europoslanec za Radikální stranu, esperanto jako jazyk-most pro tlumočení a překládání v Evropském parlamentu. Neil Kinnock jménem Komise prohlásil, že se tento návrh nedá uskutečnit. Od té doby se již nic nedělo?

M.C.: Zkusme esperanto jako jazyk-most (= pilotní jazyk pro tlumočení). Když tlumočíte z italštiny do angličtiny a následně do francouzštiny, význam se vytrácí. Esperanto je flexibilnější a snadněji vstřebává kulturu jiných jazyků. Při náležitých investicích by byl tento jazyk lepší pro automatizované překládání. Proč esperanto tak dlouho odolávalo, s tolika lidmi proti sobě a s nulovým zájmem nacionalistických vlád? Nesvědčí to o tom, že by to byl jazyk pro velkolepé řešení komunikačních problémů v Evropě a na celém světě?

Otázka: Jistý britský europoslanec nedávno řekl, že kolegové, kteří nehovoří anglicky, se v Bruselu bezpochyby setkávají s potížemi a cítí se izolováni. Souhlasíte s tím? Onen poslanec mimoto dal najevo, že by si politici, kteří neznají anglicky, měli svůj příchod do Bruselu dvakrát rozmyslet.

M.C.: Bylo by proti demokratickým zásadám požadovat, aby byl poslanec Evropského parlamentu volen jen tehdy, jestliže ovládá angličtinu. Já jsem studoval angličtinu v zahraničí. Měl jsem angličtinu na střední škole a na univerzitě. Anglicky jsem však mluvil nepříliš dobře, i když jsem 18 měsíců strávil pracovně v New Yorku. A ještě dnes, když mluvím anglicky veřejně nebo při živých debatách v televizi, nemám při vyjadřování stejné podmínky jako britský poslanec. Bez zábran hovoří anglicky jen velmi malé procento Evropanů.

Otázka: Esperantisté obvinili Komisi, že financovala evropské organizace, které inzerovaly, že přijmou zaměstnance, kteří hovoří anglicky od malička, tzv. English-native speakers, přestože teoreticky se o tato místa má právo ucházet každý evropský občan. Proč si nikdo nestěžuje?

M.C.: Lidé si na to ovšem stěžují. Je nutno s tím seznamovat širokou veřejnost. Bohužel, mnoho lidí se o takových diskriminačních inzerátech dovídá, ale nevidí řešení. Snad proti nim dokonce jako jednotlivci protestují. Musí však být politicky organizováni. Nestačí dát najevo, že se mě to týká a protestovat, potřebujete akceschopnou organizaci, politický cíl, kampaně a fondy.

Otázka: V historii, jak víme, nejmocnější jazyky, jako angličtina, ovládaly jazyky slabé. Anglofonní země jsou nejbohatší a vojensky nejmocnější. Není tohle mluvení o esperantu a o jazykové rovnoprávnosti jaksi marné? Není to pro vás předem ztracená bitva?

M.C.: Boj za jazykovou rovnost není bitvou předem ztracenou. V Evropě hraje angličtina evidentně velkou roli. Avšak ve veřejném i soukromém sektoru se na angličtinu vydávají ohromné částky. Esperanto je mnohem snadnější než angličtina. Zamenhof pracoval sám, bez internetu. Vykonal nesmírnou práci. Novou, digitální technikou se dá dosáhnout velikého pokroku.

Poznámka redakce: Brzy nato, 7. a 8. prosince 2003, z iniciativy evropských poslanců Radikální strany, se v bruselském sídle Evropského parlamentu konala konference o jazykovém problému Evropské unie. Přítomna byla řada zainteresovaných hostů, také esperantisté ze zemí EU. Mimo jiné se jednalo o založení Výboru pro uskutečnění experimentálního vyučování esperanta v zemích EU. Na této schůzi bylo použito esperanto jako jazyk, z kterého a do kterého bylo jednání tlumočeno.

Revue „Esperanto“, 97, 2004-01, č. 1166 (1), s. 13