Členství v esperantských organizacích není povinné, ale doporučuje se, protože tyto organizace poskytují podobné služby jako jazykové školy, cestovní kanceláře, nakladatelství a knihkupectví, umožňují zkrátka lépe uplatnit znalost esperanta v praxi.
V roce 1908 založil Hector Hodler, syn slavného švýcarského malíře Ferdinanda Hodlera, Světový esperantský svaz (Universala Esperanto-Asocio - UEA), jehož členy jsou jednak jednotliví esperantisté (tzv. individuální členství), jednak další esperantské organizace (kolektivní členství), hlavně národní svazy (český, slovenský, polský ap.), ovšem také spolky zájmové (učitelé, novináři, šachisti, mládež, katolíci, protestanti, nevidomí ap.). Národní svazy se obvykle dělí na místní organizace (kluby a kroužky) a zájmové sekce. Hodler vytvořil síť tzv. delegátů, esperantistů v různých zemích světa, kteří jsou ochotni poskytovat esperantistům ze zahraničí informace o své zemi nebo městě.
Vytvořily se ovšem i profesionální firmy, které se zabývají vydáváním esperantské literatury a turistickými službami, a také esperantská kulturní střediska, muzea a knihovny.
Tyto organizace a firmy obvykle představují svou činnost na internetu, vydávají také časopisy a věstníky o své činnosti, pořádají kurzy, setkání, bály, kongresy, zájezdy apod.
UEA pořádá každým rokem světový kongres esperanta, pokaždé v jiné zemi, pokud možno i v jiném světadíle. Jedná se v podstatě o festivaly esperantské kultury, představují se zde nové knihy, pěvecké spolky pořádají koncerty, divadelní společnosti svá představení, odborné organizace mají populární přednášky ze svých oborů apod. Účastníci tak mohou slyšet jeden až tři tisíce lidí z celeho světa mluvit esperantem po celý týden. Bývají zde vyhlašovány i výsledky literární soutěže, která je organizována každým rokem.
Individuální členové UEA dostávají každý rok kromě revue Esperanto také ročenku (Jarlibro de UEA), v níž jsou uvedeny výše zmíněné organizace, síť delegárů, muzea a knihovny a další informace, které umožňují orientovat se v hnutí.
Esperanto má i bohatou původní literaturu psanou přímo v esperantu (asi 500 autorů) a samozřejmě také literaturu překladovou. Knihy lze zakoupit skrze tzv. knižní služby (libroservo), vypůjčit ve svazových knihovnách, mnohé jsou dostupné i na internetu v elektronické podobě, např. v projektu Gutenberg.
Někteří esperantisté pracují v těchto organizacích aktivně jako vůdčí osobnosti (obvykle bezplatně,je to jejich koníček), zajišťují fungování těchto organizací a poskytování jejich služeb, ostatní tyto služby pasivně přijímají a využívají. Z těch aktivních se někdo věnuje organizování různých akcí, jiní se dělají literaturu, zpracovávají názvosloví, vydávají časopisy, píší články a přednášky apod.