panel 1 * panel 2 * panel 3 * panel 4 * panel 5 * panel 6 * panel 7 * panel 8
František
Vladimír Lorenc (1872-1957), příslušník hnutí studentského a dělnického
dorostu „Omladina“ v 2. polovině 80. let 19. století. Aktivně se podílel
v akcích proti politice rakousko-uherské c.k. monarchie. Redigoval časopis
„Omladina“. Po červnových (1893) politických nepokojích v Praze zatčen a
arestován. Dne 12.9.1893 vyhlášeno stanné právo. Zatčena řada aktivistů. F. V.
Lorenc ještě tentýž měsíc utekl do zahraničí a usadil se až v Brazílii.
Tento
člověk, do jisté míry anarchista, bezesporu však příslušník tehdejší intelektuální
elity české mládeže, byl zaujat myšlenkou neutrálního mezinárodního jazyka již
od doby rozmachu volapüku (korespondoval s jeho autorem), esperantistou
byl již od roku 1887, kdy Dr. Esperanto (Zamenhof) vydal první učebnici.
Myšlekou byl zaujat natolik, že
vlastním nákladem vydal v Pardubicích r. 1890 svou učebnici esperanta
s názvem:
Úplná učebnice
mezinárodní řeči dra. Esperanta.
Jako
brazilský občan F. V. Lorenc spolupracoval s René de Saussurem,
univerzitním profesorem v Ženevě, na dotváření jazykovědné teorie
esperanta. Přemýšlel i o jeho zdokonalení, je autorem dvou novějších projektů
mezinárodního jazyka: Kosmolinguo, Mundial.
Je
autorem 16 knih v portugalštině, přeložil asi 20 knih do portugalštiny. Do
esperanta přebásnil 200 básní ze 44 jazyků. Podle Bernarda Goldena (Maďar amer.
původu) ovládal nebo alespoň rozuměl asi 80 jazykům.
Širší zájem o esperanto však vyvolala
až učebnice tří autorů z Moravy:
Mezinárodní řeč
esperanto. Úplná mluvnice a cvičebnice se slovníkem Esperantsko-českým a
česko-esperantským. Dle autora Dra. L. Zamenhofa ve Varšavě… Bystřice pod
Hostýnem, 1900.
První spolek
esperantistů na území Rakousko-Uherska
byl
založen v Brně r. 1901 – (La unua
societo de aŭstriaj esperantistoj). Mezi jeho zakladateli byl i známý
Josef Hybeš, politik a novinář, člen vedení rakouské sociální demokracie,
v letech 1897-1918 poslanec říšské rady.
Druhou
organizací esperantistů založenou na území Českých zemí byl pražský klub – Esperantista klubo en Praha, založen r. 1902. Známou
osobností mezi jeho zakladateli byl S. K. Neumann.
Od
počátku 20. století se esperantské hnutí šířilo spontánně, ovšem obě světové války
znamenaly údobí stagnace, za nacistické okupace bylo hnutí zakázáno, po válce
od r. 1952, za komunistické totality, bylo hnutí administrativně tlumeno,
kontakt s demokratickým světem nebyl žádoucí.
Přehled
některých hlavních událostí:
1904 – v Praze založen Esperantský
kroužek slepců v institutu KLAR.
1905 – v Plzni založen esperantský
klub jako třetí na našem území.
1905
– první esperantská kniha vydaná na našem území byla dílem
J. F. Khuna:
Majstro Jan Hus.
1907
– byla vydána publikace H. K. Boušky „Slovakoj kaj Magiaroj“
o
utrpení Slováků v Uhersku a o masakru v Černové. Překlady této
brožury vyšly v zahraničí: anglicky, dánsky, finsky, francouzsky,
chorvatsky, katalánsky, korejsky, polsky, rumunsky, švédsky.
1907 – založena Česká unie
esperantistů.
1908 – vydán první překlad českého
autora – J. Arbes: Rakontoj.
1918 – La Progreso – časopis vydávaný
v Plzni, později v Praze.
1921
– V Praze se uskutečnil světový kongres esperantistů za účasti
2561
osob. Jedním z bodů týdenního programu bylo divadelní představení „Noc na
Karlštejně“ J. Vrchlického.
1926
– Skauti: 5. mezinárodní tábor
světové Skautské esperantské ligy
(SEL) v Čechách u Jevan. V r. 1934 se tábor SEL uskutečnil na
Slovensku u Banské Bystrice.
Poznámka: V letech 1945-1952 národní sekce SEL v rámci české
organizace Junáka měla 500 členů.
1929
– Katolíci: V roce
svatováclavského milénia se v Praze konal
14.
světový kongres katolických esperantistů. Roku 1934 se 18. kongres uskutečnil
v Brně a roku 2002 již 55. v Kroměříži. Tyto kongresy pořádá
Mezinárodní unie katolických esperantistů (IKUE). V roce 2003 se stal
předsedou IKUE Čech, Miloslav Šváček.
1932
– Rozhlas: Vysílání zpráv a
kulturních pořadů se účastnil Česko-
slovenský
rozhlas prostřednictvím stanic Praha, Brno, Bratislava, Ostrava, Košice, výjma
válečných let, až do roku 1950. Umělecké pořady vysílané pod názvem VERDA
STACIO z Brna a po válce z Prahy měly světovou odezvu.
1945-1952
– V Československu bylo 150 místních organizací Esperant-
ského svazu
ČSR s více než 5000 členy.
1952
– Dne 6. září 1952, pod nátlakem ústředních státních orgánů a na
základě
zákona č. 68, výbor EAČSR rozhodl většinou 23 hlasů (3 proti, 15 abstencí) o
likvidaci esperantského svazu. V intencích zákona bylo zrušit všechny
organizace, „jejichž další existence nepomáhá budování socialismu anebo ho
brzdí“.
1969
– Založen současný Český esperantský svaz (ČES). Ustavující
sjezd se konal
29. a 30. března 1969 v Brně.
1996
– v Praze se konal 81. světový kongres esperantistů za účasti 2972
osob
z vcelého světa.
Esperanto
jako most
pro českou literaturu směřující do světa.
Do čínštiny překládal
českou literaturu podle esperantských předloh
Li-Laojon. Publikována tak
byla díla Bezruče, Biebla, Čecha, Drdy, Erbena, Halase, Neumanna, Pujmanové a
také českého esperantského autora Karla Píče.
V šedesátých letech pomocí esperanta programově spolupracovaly redakce satirických časopisů „Dikobraz“ a čínský „Manhuo“ v Pekingu.
Do japonštiny překládal
podle esperantských předloh Kei Kurisu
a Aitaroo Jamanoi. Pro Japonce tak byla
vydána díla Bárty, Bezruče, K. Čapka, Drdy, Havlíčka-Borovského, Herbena,
Němcové, Neumanna, Vinaře, Wolkera.
Aitaroo
Jamanoi
se pomocí české učebnice esperanta T. Čejky, vypůjčené z Tokijské
knihovny, učil česky. Také pan Kei
Kurisu, přítel českých esperantistů, který nás dvakrát navštívil, se začal
učit českému jazyku a své překlady českých děl nakonec koordinoval podle
originálu i esperantského překladu.
FOTOGRAFIE:
Kurzy pro
policisty
byly pořádány v Praze a Brně (1925-1935).
Vystavené
snímky jsou z Brna z roku 1930. Na horním snímku vpředu je vedoucí
kurzu Marie Strejčková, místopředsedkyně klubu esperantistů v Brně, štábní
kapitán František Drlík a plukovník Mahovský.
panel 1 * panel 2 * panel 3 * panel 4 * panel 5 * panel 6 * panel 7 * panel 8